Proč děláme traceabilitu

... Petr Blahoš, 16. 3. 2017 Traceability

Představte si situaci: V klidu si doma sledujete televizi, najednou se ozve zapraskání, a obraz zhasne. No nic, televizi odvezete do servisu, oni Vám ji opraví, nebo spíš vymění, a vesele pokračujete v zábavě.

No a teď jiná situace. V klidu si jedete autem, a motor zničeho nic zhasne. Odvezete ho do servisu, tam ho opraví, a Vy si vesele jedete dál. Když se to ale stane více lidem, hledá se příčina. A pokud je příčinou výrobní chyba, nebo vada materiálu, může se rozjet dost velká mašinérie se svoláváním do servisu. Teď ale nastává otázka, co vlastně svolat.

Technologická chyba

Tohle je pro automobilku asi ta nejtragičtější situace, protože se pravděpodobně bude týkat všech vyrobených aut/motorů/převodovek/airbagů určitého typu. Pro nás je naopak nejjednodušší. Všechno bylo vyrobeno technologicky správně, v souladu s dokumentací, ale soudruzi z NDR někde udělali chybu. Znamená to všechno svolat, prohlédnout, opravit.

Výrobní chyba

Tohle je svým způsobem těžší situace. Je vždycky složité říct s jistotou, že chyba vznikla jen v určitém časovém úseku. Předpokládejme však, že to výrobce dokázal. Pak by měl být schopen vyjmenovat všechny díly, kterých se problém týká, případně aspoň všechny výrobní dávky, a z nich získat seznam krabic a seznam dodávek zákazníkům.

Chyba u dodavatele

Než se pustíme do hlubšího popisu situace, musíme si říct, jak vlastně taková dodávka materiálu v automobilovém průmyslu vypadá. Zásilky jsou označovány štítky, v Evropě často podle standardu VDA 4902. Takovým štítkem může být označena krabice s určitým množstvím dílů, případně paleta s určitým množstvím krabic. Přijímací strana si příjem takové krabice zaeviduje, a pravděpodobně jí přiřadí nějakou šarži. Od té chvíle ji má ve svém systému, a může ji sledovat, a případně odpovědět na otázku, do kterých dílů se kusy z této krabice namontovaly. Pokud mají dodané kusy ještě navíc sériová čísla, je to hezké, ale v této chvíli se s nim spíš nepracuje.

Tak tedy: Automobilka má čísla několika jednotek (celých aut, převodovek, to už je jedno čeho), ve kterých jsou vadné díly. Protože při montáži sleduje, co kam jde, tak si může zjistit čísla šarží vadných dílů, a z nich pak i veškeré další informace o dodávce:

Dodavatele
Číslo krabice
Datum dodání

V lepším případě má k dispozici i sériové číslo vadného dílu. Tohle všechno pošle dodavateli s otázkou: Tak co? (Otázka je schválně tučným písmem, protože zástupce automobilky se v takové chvíli ptá poměrně hlasitě.) Prvním úkolem dodavatele je zjistit, co se stalo.

Výrobní chyba

Neznáme to už odněkud?

Chyba u dodavatele

Jen o úroveň níž.

Naopak

Skutečnost, že je něco špatně, se může zjistit od výrobce součástky. Výrobce pak notifikuje všechny odběratele, ti musí zjistit, do kterých výrobků (šarží, dodávek) součástku namontovali, a uvědomit svého odběratele. Ten se pak rozhoduje, jestli se situací zjednodušeně řečeno zabývat bude, nebo ne.

Závěr

Pokud se objeví problém, u kterého hrozí svolávání do servisu, je potřeba ohraničit svolávanou dávku na co nejmenší. K tomu mohou výrazně pomoci dobře nastavené mechanizmy sledování výroby. Dnes jsme si krátce popsali obecný princip dodávek materiálu, příště už se budeme věnovat konkrétnějším věcem v elektronické výrobě.